kasarva

Dymokurský zámek

Malá vesnička na pomezí Středočeského a Královéhradeckého kraje v sobě skrývá více zajímavých míst a památek, než bychom čekali. Začíná tu rybníkářská oblast, vesnice leží v obležení krásných a hustých lesů na osamělém kopci, který se zvedá z roviny všude kolem. Na úbočí svahu je už z dálky vidět místní zámek.

Od začátku

První zmínka o Dymokurech pochází už z roku 1249, kdy je jejich vlastníkem Soběslav. Barokní zámek nechal na místě zaniklé tvrze roku 1572 postavit hrabě Vilém Lamboy, který vlastnil celou vesnici více než 80 let. Na konci 17. století nechal další majitel Ludvík Colloredo z Wallsee zvýšit přízemní skromnou stavbu o patro a tři mohutná křídla. Jeho dcera Marie Antonie přidala o třicet let později kapli. Na konci první poloviny 18. století tak zámek získal finální podobu, kterou si udržuje dodnes. Jeho historií nikdy neprostupovaly kotrmelce, časté změny majitelů, kteří by si na svých nemovitostech plnili své nejtajnější architektonické představy a sny, ani nebyl terčem místních nepokojů. Ač je vidět už z dálky, za celou dobu nikdy nevzbuzoval nevoli. Krátkodobé půjčky na opravu nebo odkup tak nebyly nikdy třeba.

Dnešní podoba

Podoba, jakou má zámek dnes, v sobě snoubí několik architektonických stylů a s rozlehlým parkem tvoří dokonalou dvojici.
  • Dvě patra
  • Křížové klenuté arkády
  • Výrazné průčelí
  • Zámecká kaple Sedmibolestné Panny Marie
  • Pětiboký presbytář
  • Trojkřídlá archa s unikátní obrazovou sbírkou

Během 18. a počátku 19. století zažily Dymokury nejzběsilejší období, kdy si je vlastníci vždy po pár letech přehazovali jako horký brambor. Situace se uklidnila až v roce 1833, kdy se majitelka panství hraběnka Rosina Cavriani, vdova po Josefu Colloredovi, provdala za hraběte Otakara Czernina z Chudenic. Nenechte se zmást, hluboko do kapsy neměl a půjčky ho nezatěžovaly. V jeho rodě zůstal zámek až do zlomového roku 1948, kdy byly hraběti Rudolfu Theobaldovi veškeré majetky, které vlastnil napříč celou republikou, zkonfiskovány. Po roce 1989 byl dymokurský zámek jedním z těch šťastných, který se mohl vrátit do rukou jeho potomka Děpolda Czernina. Dodnes se jim však nepodařilo získat zpět všechen majetek, který jim do poloviny 20. století náležel.

Zachoval si svůj ráz

Rod Czerninů patří k těm, který spravuje své rozsáhlé statky, zemědělské půdy, ctí přírodu, lesy a rybníky. Přestavby ani necitlivé zásahy do architektury svých panství jim nikdy nebyly vlastní. A tak si dymokurská dominanta udržuje stále stejný ráz, ční na kopci a z dálky shlíží na rozlehlá pole a nymburský okres. Skromné prostory zdejšího zámku si Czerninové zvolili za svůj domov a už přes třicet let mu dávají tu nejlepší péči. Kopule dostala nový kabát a zahalila se do měděné barvy, fasáda se dočkala sytějšího odstínu, rozšířilo se průčelí, jednotlivé budovy spojily zimní zahrady a park nápadně připomíná zahrady z pohádky Princezna se zlatou hvězdou. Místo Lady se však zahradou prochází český senátor a prostory zámku i jeho okolí prozatím uzavírá před veřejností. Pohled na zámek je možný jen z jižní strany pod kopcem, kdy ční pozorovatelům vysoko nad hlavou na strmém kopci. Z druhé strany ho zastiňují bývalé policejní sklady. Některá rozhodnutí nejsou správná, snad se jednou najde špetka odvahy a odhodlání, otevře se zámecká brána a návštěvníkům se v plné kráse ukáže tento architektonický skvost. Snad by nás vstupné nezruinovalo, ale pro jistotu je tu výhodná půjčka před výplatou.